Historie Nového dvora

  Sýpka se sklepením a studnou byla vystavěna na terénní vyvýšenině naproti náměstí v dřevěné podobě ještě před rokem 1554, kdy došlo ke zrušení původního hospodářského dvora, aby byl uvolněn prostor pro stavbu šlechtického sídla na východním okraji náměstí nynějšího Letohradu. Odtud pochází název Nový dvůr.
  V roce 1750 byla dokončena přestavba sýpky do dnešní barokní podoby hrabětem Janem Václavem Bredou. Během let byly při sýpce postupně stavěny další hospodářské budovy, které dvůr po obvodě uzavřely. Samostatně stojící dnešní kočárovna stojí již na třetím místě v ploše nádvoří, když původní dřevěné stavby vždy dosloužily.
  Celý areál je evidován jako nemovitá památka České republiky. Kromě soukromých bytů v jižním křídle, patřil po roce 1946 celý areál Českému státu a byly zde zřízeny garáže pro autodopravu, truhlářské, lakýrnické a betonářské dílny, prodejna stavebního materiálu a sklady obilí.
  Budova sýpky byla včetně sousední budovy v roce 1963 – 65 velmi poškozena stavebními zásahy do jejich konstrukce (vybourání klenbových a dřevěných stropů, venkovní monolitické betonové podpěry). Do sýpky byla od sklepa do čtyř pater vestavěna konstrukce osmi obilných sil s kapsovým výtahem, jehož nejvyšší výložné místo bylo umístěno do nově vytvořené věžičky. Před sýpkou, na místě dnešního parkoviště, byl postaven administrativní domek pro obsluhu skladů zemědělských produktů.

  Současní majitelé Drahomíra a Pavel Taclovi sýpku a navazující budovu zakoupili na podzim roku 1996 a v následujícím roce zahájili postupnou rekonstrukci a přestavbu na Společenské centrum Nový dvůr.   Hlavní důvod k zakoupení nemovitosti byl záměr využití budovy přiléhající k sýpce pro výrobní účely firmy Unita, k jehož naplnění došlo již od 1.7.1997. Na jaře roku 1999 pak byla otevřena restaurace se salonkem ve sklepě a zahradní restaurace na terase, kde 30.4. došlo i k postavení májky. 18.května 2000, na mezinárodní den muzeí, byla za účasti poslanců města Letohradu a pozvaných hostů otevřena expozice Muzea řemesel ve dvou patrech, která svou rozlohou a zaměřením nemá v České republice srovnání. 1.července 2001 byla otevřena stylová restaurace „Na sýpce“, která svým řešením prostoru ve dvou patrech umožnila konání různých kulturních a společenských akcí.

V Novém dvoře v budově čp. 143 ( Muzeum řemesel ) byly nalezeny „Napoleonovy saně“. Jsou to světoznámé selské ruské saně, na kterých císař Napoleon, skryt pod jménem svého nejvyššího podkoního, prchal zasněženými ruskými pláněmi, kde zanechal svoji zdrcenou armádu v roce 1812 zpět do Francie. Napoleon I. Bonaparte do nich přesedl 8.12.1812 v Grabovu a přes Varšavu, Poznaň přijel 14.12. mezi druhou a třetí hodinou ranní do Drážďan. Tam zanechal Napoleon tyto saně u saského ministra hraběte Marcolina, jehož syn Petr Marcolini - Feretti, dal tuto vzácnou památku, v houních pečlivě zašitou, převézt na své zdejší panství Kyšperk ( asi 1820 – 1830 ).

Dnes jsou tyto saně vystaveny v městském muzeu.

  F.L.Hek zemřel v Kyšperku ( nyní Letohrad ) v Novém dvoře 4. září 1847 u své dcery Ludmily, provdané za vrchnostenského úředníka Štolovského. Pomník má u věže u farního kostela a hrob na hřbitově v Letohradě.
  F.L.Hek byl národní buditel a jeho život inspiroval spisovatele Aloise Jiráska k napsání známého pětidílného historického románu F.L.Věk, v postavě František Ladislav Věk.
  František Vladislav Hek se narodil v Dobrušce v kupecké rodině. V Dobrušce je dochován jeho rodný domek, ve kterém je přístupná expozice o jeho životě včetně expozice kupeckého krámu a na naměstí stojí jeho socha. Osobnost Hekova v obecném povědomí upadla do zapomnění, i když šlo ve své době o významného spisovatele, prvního novočeského literáta, který se zabýval satirickou tvorbou.
  Podle románu Aloise Jiráska F.L.Věk natočil režisér František Filip v roce 1971 stejnojmenný seriál. Hlavní roli F.L.Věka si zahrál Radoslav Brzobohatý.